Nedávno jsem sledovala starší televizní pořad s panem Horníčkem, kde vyprávěl milou historku o svém kolegovi, herci Vladimíru Klemensovi.
Pan Klemens netrpěl přehnanou náklonností k psům, skoro se dá říct, že se psů bál, ale přesto se rozhodl psa si pořídit. Dá se říci, že se k výběru psa postavil radikálně: když už pes, tak pořádně velký, ale aby byl hodný.
Vybral si tedy novofundlanďana, protože v sedmdesátých letech tu snad ani větší pes k mání nebyl. Našel tedy inzerát s nabídkou již odrostlého fundla a vydal se k chovateli. Z jeho vyprávění pak bylo znát, že představu VELKÉHO psa skutečnost ještě předčila.
Výstižně vyjádřil svůj údiv takto: „Přijel jsem k domu a za plotem jsem uviděl Wericha v kožichu!“
Na jeho dotaz směrem k majiteli: „To je ten můj pes?“ se mu dostalo klidné odpovědi: „Ne – to je jeho štěně….“
Autor: Redakce
