Artur, oficiálně Ales Amidu CS, měl svou přezdívku podle spisovatele Arthura Haileyho.
Když ta malá koule jela s námi domů, a my jsme přemýšleli jak mu budeme říkat, protože Ales se moc nelíbílo nikomu, tak to právě hlásili v rádiu: přijel slavný spisovatel a bude mít autogramiádu.
Původně to začalo nevinně
„Prodám novofundlandského psa ve věku 7 měsíců“ bylo v inzerátu. A protože novofundlanďana jsem vždycky chtěl, hned jsem tam zavolal. Pozdě. Už byl pryč.
Když bylo Arturovi sedm měsíců, skoro jsem pochopil proč někdo prodává psa v tomto věku. V pubertě nebyl zlý či agresivní. Jen měl šílené nápady. Ale o tom někdy příště, puberta vydá na několik článků.
Tak jsem koupil časopis, zavolal na inzerát – taky marně, ale získal jsem kontakt na poradce chovu, od toho kontakt na chovatele, který možná má ještě štěňata – dneska to vypadá jako snadné, ale tohle bylo v době kdy mobily nebyly a pevnou linku měla každá pátá domácnost.
A byli tam ještě dva volní pejsci a tenhle byl zvědavější – zejména ho zajímalo zlato na prstenech. Tak pojď, pojedeme domů.

V říjnu roku 1993 bylo celkem chladno.Dobře si to pamatuju. Nápad, že pes bude bydlet na balkóně měl životnost asi 15 minut, úpěnlivý nářek by nevydržel nikdo, tak dobře, pojď domů. Ale do ložnice nesmíš. Tak dobře, ale jen někdy. Do postele teda ne. Dobře, tak jen na chvilku.
Aby štěněti nebylo horko, vypnul jsem topení a otevřel na balkon. V říjnu. Už jste někdy zkusili se v 12 stupních koukat na televizi? Vydržet se to dá. Ale ne moc dlouho. Ale zase můžete beztrestně kouřit.
Po pár dnech jsem vymyslel zavírání „na baterku“, které s obměnou používám dodnes. Provázek, několik vybitých baterek jako závaží a dva hřebíčky místo kladek. Pes projde a za ním se dveře zavřou. Otevřít nosem se je naučil během několika minut i z té „těžké strany“, tam kam se otevírají směrem „ke mně“.
Autor: Pavel Bradáč