Byli jsme tehdy na školení vodní záchrany s Červeným křížem. Večer jsme leželi na ubytovně, asi osm lidí na postelích a sedm psů okolo. Povídali jsme si, když chtěl Artur najednou na vycházku. Říct si vždycky uměl, takže jsem se oblékl a šli jsme.
K mému obrovskému údivu začal Artur hned, jak jsme vyšli z budovy, spásat trávu. Ne pár stébel, jak to psi dělají, když je jim nevolno a potřebují si vyčistit žaludek, ale v obrovských chuchvalcích.
Začal do sebe soukat obrovské „koule“ trávy, kterou po chviličce vyzvrátil. A znovu, chuchvalec trávy a ven. Začal jsem uvažovat, jestli se nezbláznil, jestli si fakt nemyslí, že je kráva nebo koza.
Naštěstí v tu chvíli vycházela ven Světlana s Arankou, která situaci okamžitě zhodnotila jako zkušená chovatelka: Artur má v krku zabodnutý kousek kudlibabky (bodláku) či něco podobného a snaží se to vyndat.
Podrobná prohlídka krku nepřinesla žádný výsledek, ani s baterkou, nicméně po asi pěti chuchvalcích se zřejmě podařilo problém vyřešit.
Autor: Pavel Bradáč
