O tom, že se fundlák, tedy klasický fundlák, velmi snadno učí a cvičí jsem toho napsal plno. Artur cvičení miloval a je mi trochu líto, že jsem nenašel dostatek času na větší objem výcviku.
Možná proto, že tehdejší metodika vycházela ze Svazarmu – a dnes ji používá bohužel ještě plno cvičáků a klubů – tak mne to nebavilo tak jak by mohlo, takže jsem dával předost dlouhým vycházkám s desítkami či stovkami aportů.
Přesto jsme párkrát na cvičáku byli, a potom vždy, když jsme jeli tím směrem, tak mi Artur nadával že jsme špatně odbočili. Ono je to vůbec zvláštní, doteď nevím, zda si psi pamatují cestu autem nebo to chápou jinak. Někdo tvrdí, že si pes pamatuje časové úseky, někdo že mají takovou a takovou orientaci…
Jisté je to, že pes chápe situace, pamatuje si je a umí na ně reagovat.
Fundlák si pamatuje celý život, pokud je správně motivován. Artur si vzpomněl na povel po asi šesti letech, šlo o povel „down“ [daun] – zalehnutí s položením hlavy na zem, který se naučil jako štěně a já jsem na to pozapomněl. Po šesti letech jsem náhodou někde uviděl tenhle povel a tak jsem ho při nejbližší příležitosti vyzkoušel. A hle: Artur, leží, hlavu na podlaze a hledá, jaký že ten piškot dostane?
Autor: Pavel Bradáč
